Hrajeme si v Monte centru‎ > ‎Co se dělo‎ > ‎Archiv‎ > ‎2014‎ > ‎

Březen

Zvířata naší země - 31. března 2014

přidáno: 1. 4. 2014 10:46, autor: Jana Krejsova   [ aktualizováno 1. 4. 2014 10:46 ]

Tento týden jsou na programu zvířata naší země, to jako zvířata, která žijí v ČR. 

Na elipse jsme se tradičně přivítaly, řekly si svá jména, jak se máme a jaké zvíře máme nejraději. Padali různí miláčci jako kočka, klokan, krokodýl, slon, želva atd. Pak jsme rozložily slunce a začaly hrát slunčení hru. Tato hra zprostředkovává dětem (nebo hlavním jejím cílem je to dělat :o)) spojnici mezi živočišnými druhy. Nejdřív jsme si kolem slunce rozložily rostliny, pak bíložravce a nakonec masožravce. A co se stane, když slunce přestane svítit a rostliny přestanou růst? A až vymřou bíložravci? 

Aby téma nebylo tak ponuré, jak by se nám dospělákům mohlo zdát, připravila jsem dětem šipkovanou. První úkol byl již na elipse. Děti měly předvést jak se pohybuje medvěd, pes, had, sýkorka (tady si nevěděly moc rady, asi to byl moc velký chyták), čáp a další zvířata. Pak jsme pokračovaly venku a šly do lesa. Zpívaly se písničky, ve kterých se vyskytují zvířata. Počítaly jsme kolik zvířat v písničce je. Řekly jsme si jaký zvuk dělá prase, kůň, kočka, ryba. Naučily jsme se básničku:

Žabák v louži

Sedí žabák v louži,

mušky kolem krouží.

Do kolečka lítají,

pokoje mu nedají.

Žabák už má velkou zlost.

Nahlas kváká: “Mušky dost!”


(Jedno dítě dřepí a představuje žabáka. Ostatní děti pobíhají v kruhu kolem něho jako mušky. Nakonec žabák vyskočí, chytí jednu mušku a vymění si s ní roli - chycené dítě při další hříčce dělá žabáka.)


(Zdroj: Dovádivé básničky pro kluky a holčičky - Romana Suchá)

...zahrály jsme si na tichou poštu a zahrály hru na žabáka, kde jsme využily naučené básničky.

Po obědě si děti našly své vlastní aktivity. Také jsme začaly tvořit, nejdřív jsme udělaly ještě pár stromů navíc, aby nám vznikl les. A později si děti vyžádaly vytvářet i zvířata. Výsledek můžete shlédnout ve třídě na polici u převlékacího koše nebo na fotkách, pokud se do školky nedostanete. Děti si svá dílka určitě donesou také domů :o).

Se Simčou jsme dnešek zhodnotily jako klidný a obzvlášť tichý den :o)

Jana



Rostliny - 24. března 2014

přidáno: 24. 3. 2014 15:28, autor: Jana Krejsova   [ aktualizováno 24. 3. 2014 15:28 ]

Přišla jsem do školky a pršelo. Pršelo skoro celý den. Ale nám to nějak nevadilo. Celý den se mi zdál klidný a vyrovnaný. Narozdíl ode dne, kdy chodíme ven, tam nebyl rozruch kolem oblékání, zapínání a obouvání bot na ven. Už aby bylo léto, to pak tyhle nutné nudné aktivity úplně vymizí :o). Alespoň na čas.

Tento týden je ve znamení rostlin. Co všechno vědí děti nebo my o rostlinách? Pamatujete si něco z přírodopisu o tyčinkách a pestíku? :o)

Na elispe jsme se přivítaly a já se zeptala dětí, zda tuší o čem si dnes budeme povídat. (Uprostřed elipsy byly připravené karty, puzzle s květinou a jiné věci). Někdo uvedl, že se budeme bavit o číslech, autech a hodně dětí řeklo, že o květinách. 
Povídaly jsme si tedy, co květina potřebuje. Dětem jsme ukazovala obrázky a ptala se. Objevil se obrázek hlíny, vody, slunce, vzduchu. 
Objevil se ale i obrázek štětce. "Když pěstuji květinu, potřebuji k tomu štětec?" Odpověd byla jasná..."Ne". Ale já byla záludná. "No a jak to ty kytičky dělají, že jsou tak barevné? Já myslela, že je pak lidé barví." Děti se nedaly a vše mi vysvětlily. "Ona tak roste a sama se zbarví, štetec opravdu nepotřebuješ."
Také tam byly bombony..."Potřebuje květina bombony?"  "Neee!" "Hm, to je pravda, tak by mě tedy zajímalo, co ta kytka jí, když ne bombony." To děti už moc nevěděly. Tak jsme si zahrály na květiny a hlavně na jejich kořínky, které rostou a rozrůstají se do stran, aby našly nějaké živiny.
Další obrázek byla vlajka. "Vlajku určitě potřebuju, abych mohla pěstovat kytku. Některé kytky přeci potřebují podpěru." Děti se však nedaly: "Potřebují jen tu tyčku, ale vlajku tedy ne, to ne!"

Dále jsme si ukazovaly obrázky všech možných rostlin...keře, stromu, trávy atd. Taky se tam najednou objevil slon, kůň, kráva. Děti okamžitě protestovaly, že tohle přeci není rostlina.

Po elipse jsme se rozešly a každý šel za svou prací. Čistily jsme kotec našich mazlíků, pracovaly s vývojovými puzzly, někdo se vrátil k planetám. Většinu práce jsem stačila nafotit, tak se podívejte. 

Odpoledne po svačině jsme pak začaly tvořit. Měla jsem v plánu namalovat na kamínky květiny a ty pak "zasadit" do misky vysypané pískem. Bohužel jsme zjistila, že malování na kamínky je pro děti docela složité, i když, co se týče materiálu, zajímavé. Tak jsem narychlo předložila návrch vytvořit stromy a z nich pak les, do kterého příští týden budeme tvořit zvířátka. 

Tak snad ten les bude dost hustý, aby se v něm zvířátka cítila bezpečně.

Jana




Jaro - 17. března 2014

přidáno: 19. 3. 2014 13:19, autor: Jana Krejsova   [ aktualizováno 19. 3. 2014 13:19 ]

Bohužel dnes nebudou žádné fotky...měla jsem nový telefon a jak jsem zjistila, i když jsem fotila, nic jsem nenafotila. Ach jo :o(

Dnes jsme si povídaly o jaru, co k jaru patří. Seznámila jsem děti s bohyní zimy a smrti Moranou. Odpoledne jsme také jednu vyrobily, velkou. Na svázané klacky jsme zavěsily krepový papír, udělaly hlavu a děti na ní nakreslily obličej. 
Během týdne si každý bude moc vyrobit svou vlastní Moranu v menším provedení a hodit jí s tou velkou do potoka. Počítám, že vynášení Morany by mohlo proběhnout v pátek. 
Bohužel se nezůčástníme, protože Eliška dostala neštovice a Zuzanka bude určitě následovat, takže holky jsou v karanténě.

Po elipse jsme šly na dvorek, tedy ten kdo chtěl, a sely jsme. Stihly jsme jen řeřichu. Slovo řeřicha dětem připadalo ohromně zajímavé, opakovaly ho a zkoušely si tak svoje Ř :o). V týdnu pak je k mání setí rajčat, dýně, mrkve aj. Každý si ale nechal zaklíčit fazoli, každý jí má označenou fotkou, tak si ji může odnést domů. 

Z dvorečku jsme se přesunuly na hřiště a do lesa, kde jsme právě scháněly klacky na Morany. Ale viděly jsme tam kvést už fialky a další drobná modrá kvítka, která neznám. 

Příští týden si budeme povídat o rostlinách, tak snad už nám nějaké vykouknou nebo nějaká fazole ukáže svůj klíček.

Jana


Země aneb cesta kolem světa - 10. března 2014

přidáno: 11. 3. 2014 13:07, autor: Jana Krejsova   [ aktualizováno 11. 3. 2014 13:07 ]

Po minulém cestování vesmírem jsme dnes zůstaly na Zemi. Staly se z nás námořníci. S písničkou "Jižní Amerika, severní Amerika..." jsme obepluly celý svět, a pak si povídaly, jací lidé kde žijí. Tedy žili, představila jsem dětem původní obyvatele.
Z pytlíku si pak vytáhl každý zvířátko, které nikomu neukázal. Pořádně si ho prohlédl a my pak hádaly, jaké zvíře to je. Pokud byl někdo stydlivý, dávaly jsme otázky my a on jen odpovídal ano, ne. A celkem se dařilo.

Na tvoření jsem si připravila planetu zemi. Bohužel jsem ve školce nenašla bílou voskovku, se kterou jsem měla velké plány, ale nevadí, děti si našly svůj způsob. A protože chtěly trořit ještě, tak jsme vytvářely raketu, u které jsme udělaly okénka a každý si do nich nakreslil koho chtěl. 

  


Po obědě bylo krásně a protože se brzy vstávalo, tak jsem si řekla, že půjdeme ještě ven. Oblékání trvalo však déle než jsem myslela, a když jsme se dostaly ven, byl čas na svačinu. Vůbec se mi nechtělo děti opět hnát do třídy, a tak mě napadla myšlenka, udělat si svačinu venku. Děti to přivítaly s nadšením a začaly se sami činit jak včeličky. Utřely stoly a lavičky, ve škopíku jsme přinesla vodu na umytí rukou. Na vzduchu opravdu chutnalo, snědly jsme 2 celé vánočky! 
Některé děti pak vydržely hrát si na dvorečku až do příchodu rodičů. 

Příští sobotu je tu už jaro, a tak si o něm budeme v příštím týdnu povídat a také přichástáme Moranu a vyneseme ji ven. 

Jana





Planety sluneční soustavy - 3. března 2014

přidáno: 3. 3. 2014 13:25, autor: Jana Krejsova   [ aktualizováno 3. 3. 2014 13:31 ]

Když jsem přišla do školky, děti už obdivovaly barevné koule zavěšené nad elipsou..."Podívej, co to tu je!" Ani jsem se nestačila obrátit a už mě tam Eliška táhla. "A co je tohle?" Adélka se přidala a Nina se nejvíce zajímala o tu úplně první prťavou. Řekla jsem jim názvy, Eliška si zamilovala Venuši. Když jsme se dostaly k Jupiteru, který se točí opravdu rychle, nedalo se jinak než to napodobit. A Uran byl ještě zábavnější. Pak ale přišla svačina, a tak jsme hraní odložily a šly se najíst.

Poslední dobou jsou děti na elipse dřív než já. Po přivítání jsme začaly mluvit o planetách. A aby jsme si je pořádně prohlédly, vydaly jsme se do vesmíru. Staly jsme se autronauty. Takový astronaut musí mít skafandr a dá to velkou fušku než se do něj obleče. Ale vzládly jsme to všichni a mohly jsme nasednout do rakety. Nastartovaly jsme a jéééély! To byla rychlost! 
Nejdřív jsme přistály na Slunci...ale..."Au, au, to pálí!" Takže rychle do rakety a pryč!
První planetu, kterou jsme navštívily byl Merkur. Přistály jsme v noci, ale byla tam velká zima. Tak jsme se vydaly na jeho druhou stranu, kde byl den. A tam bylo zase velké vedro. Tady být nechceme.
Venuše byla jako druhá a když jsme přistávaly, tak to tam hrozně smrdělo. Tady taky nebudeme.
Kolem Země jsme jen proletěly a zamávaly jí a hnaly jsme se nadsvětelnou rychlostí na Mars. Tam bylo celkem dobře, chvíli jsme si tam pobyly a vyzkoušely si jak se chodí bez zemské přitažlivosti.
Na Jupiteru se pořádně přistát nedalo, foukal tam hrozný vítr, a tak jsme to vzdaly. Ale byl obrovský! Zkusily jsme se točit tak rychle jako Jupiter. Točící se Matýsek Ch.: "Mě už se moc točí hlava!" Martina: "Tak to je potřeba zastavit." :o)
Saturn byl krásný, zkoušely jsme proletět prstenci, ale to nešlo. Tak jsme to vzaly spodem. Ale taky na něm moc foukalo, a tak jsme rychle letěly pryč.
Uran - hm, zajímavé, proletěly jsme skrz něj. Ale co bylo zajímavější, staly jsme se na chvíli Uranem a začaly obíhat kolem Slunce...ale pozor, Uran je úplně otočený, a tak vlastně válí sudy. Byla to veliká legrace.
No a Neptun? Tam byla taky moc velká zima, a tak jsme se rozhodly jet zase domů. 
Přistály jsme na Zemi, svlékly si skafandry a vzaly si loď, abych mohly celou planetu objet a podívat se kolem. "Jižní Amerika, Severní Amerika, Afrika, Evropa, Asie..." písnička nás provedla kolem světa. A pak jsme si říkali, co jsme viděly (a rovnou to i napodobily): bylo tam hodně slonů, zebra, piraňa, krokodýl, žralok, koupaly jsme se v moři a jiné.

Ven jsme šly na basketbalové hřiště, kde jsem nominovala děti (které si chtěly hrát) na jednotlivé planety (viz fotky). Každá planeta dostala svůj štítek s obrázkem a své měsíce kolem krku. Eliška si moc přála být Venuší...ale když se dozvěděla, že nemá žádný měsíc, propukla v pláč. Jak jen dokázat dát k Venuši měsíc, aby přestaly téct ty slzy??? Hm, kdyby to jen šlo.
Kubík J. se stal Uranem, byl oblečený do stejných barev a tak se k sobě náramně hodili. Matyáš se stal Neptunem, barevně byl také slazený. Když jsme mu řekla, že Neptunu říkáme Ledový obr, nadmul se pýchou. Nedalo se to přehlédnout :o).

A i dnes se stavěly domy...tentokrát i se zahradou a květinami :o)


Jana

  
Odpoledne jsme pak tvořily také vesmír. Někdo udělal jednu planetu, někdo víc. Někdo jen maloval.

   

1-5 of 5