Hrajeme si v Monte centru‎ > ‎Co se dělo‎ > ‎Archiv‎ > ‎2014‎ > ‎Duben‎ > ‎

Čarodějnice - 28. dubna 2014

přidáno: 28. 4. 2014 13:17, autor: Jana Krejsova   [ aktualizováno 4. 5. 2014 5:33 ]
Ve středu přiletí čarodějnice...tedy oficiálně. U nás ve školce už jedna...tedy dvě byly (měla jsem malou pomocnici, to zase bylo překvapení pro mě). 

Ráno bylo hodně vtipné, když jsem se začala převlékat a následně na to líčit, děti se sešly v koupelně a dívaly se, přidávaly komentáře, co si tam ještě mám namalovat a jak. Pak ale přišla do školky Dorotka, a ta zažila menší šok. Malování se bála a odmítala opustit maminku. Nakonec se to ale vyřešilo a vše dopadlo ke spokojenosti všech. 

Děti my také sehnaly koště, abych mohla kdykoliv odletět, což se tedy nakonec nestalo. Sešly jsme se opět na elipse. Jako přivítací předmět jsem poslala mravence a něco jsme si o něm řekly. Přivítaly jsme se, řekly jak se cítíme a hádaly za koho to jsem asi převlečená. Věříte, že to všichni uhodli? :o) 

Na Filipojakubskou noc lze prý najít v lese poklad, který září na dálku. Taky jsme jeden měly...4 pytlíky bombonů. Představily jsme si kolem sebe les, děti zavřely oči a já bombony schovala. Pak jsme začaly čarovat.

Zavírám, zavírám les, aby sem nikdo nevlez.
Ani kočka, ani pes.
Vleze-li sem bába, ať je z ní žába. (vytáhla jsem žábu a hodila jí do kotlíku)
Vlezel - li sem dědeček, ať je z něj hříbeček (tady jsem to musela trošku změnit, protože dudka doma opravdu nemám)
Vleze - li sem panna, ať je z ní srna.
Vleze - li sem mládenec, ať je z něj mravenec.

Při zaklínání se ale pár dětí dalo do hledání pokladů. Prostě jsme to nestačily zaklít včas nebo poklad byl nedostatečně ukryt...a nebo hodně ale opravdu hodně zářil :o). Takže ho našly rychle. A pak už nezbývalo nic jiného než jít vařit lektvar. Kotlík i bombony jsme vzaly do kuchyně. Do kotlíku jsme dala vodu a řekla, že každý si vezme jeden bombon a může ho hodit do vody...ale! :o)...dřív než jsem stačila mrknout, bombony byly ve vodě skoro všechny. Prostě touha vařit byla větší. No nic, lepší pro jejich bříška. Zbylo totiž jen málo bombonů na snědění. (Po obědě každý dostal jeden)

Jelikož venku bylo stále hezky, šly jsme na hřiště na Hostibejk. Tam jsme sebraly klacky na naší čarodějnici, kterou jsme později vytvořily. Při návratu se už děti v šatně bavily, jak asi ten lektvar bude vypadat. První reakce byly: "Ty brďo", "Hustý", "Fuj!" Voda byla mírně modrá od šmoulů, bombony už o hodně větší. Někteří asi i ochutnaly, ale nebyla jsem toho svědkem. Vzled spíš odpuzoval, takže to byly velmi stateční jedinci.

Po obědě jsme se Simčou zdržely obě v kuchyni a pár dětí zatím vytvořilo odpočinkovou skupinu. Myslím, že jí vedla Emička. Svého brášku Maxe uložila na gauč, děti si kolem ní daly židle a ona jim předčítala. Krásný pohled :o)

A později odpoledne jsme tvořily čarodějnice. Děti si vymalovaly a vystříhly svoje, které dáme v týdnu na tyčky. Společně jsme pak vytvořily jednu velkou, kterou budeme ve středu pálit na zahrádce. Kdo chce, může si spálit i svojí malou. Ale některé děti si jí vzaly domů s tím, že jí spálý doma v kamnech. :o)



Všem přeji krásné pálení čarodějnic!

Jana

Poznámka k bombonům - bombony jsme koupovaly kvůli tvaru, je to opravdu výjimečně. Sloužily spíše jako pomůcka k pokusu a zaklínání, i když ochutnat se musí taky :o)



Comments