Hrajeme si v Monte centru‎ > ‎Co se dělo‎ > ‎Archiv‎ > ‎2014‎ > ‎Leden‎ > ‎

Pohádkový týden začíná - 13. ledna 2014

přidáno: 13. 1. 2014 14:35, autor: Jana Krejsova   [ aktualizováno 21. 1. 2014 12:42 ]
Jak jsem předeslala v kalendáři, dnes byla pohádka Dvanáct měsíčků a šlo se jako do kina. 
Nejdříve jsme se přivítali a povídali jsme si kdo má rád jakou pohádku. Musím se přiznat, že některé pohádky jsem vůbec neznala :o)
Pak jsem dětem popsala, jak vše bude probíhat, řekli jsme si ve zkratce, na jakou pohádku se budeme dívat a o čem je. Ale jedna věc chyběla...lístek. Každý si musel nějaký vyrobit. Nastalo vzrušené hemžení a rychlá příprava. Přeci jen do kina se musí přijít včas :o). Každý se opravdu těšil. 

Když byly lístky hotové, stála už dlouhá fronta u vrátek. Vzala jsem Elišku s sebou napřed, Eliška bude slečna v pokladně. A opravdu, splnila svou úlohu dobře, každý lístek pečlivě zkontrolovala a zase ho vrátila majiteli, jak je to v kině zvykem. 

Děti si vybraly svá místa. Řekli jsme si, jak je třeba se v kině chovat. A i když v kině nezvoní zvonek, přeci jen jsem třikrát zadrnčela...potřebovala jsem zhasnout světla a spustit pohádku, což vyžaduje určitý čas. 

Děti celou dobu seděly jako pěny, ponořeny do příběhu. Když vše skončilo, ozvalo se "To je všechno, my chceme ještě!" Jinou větu bych asi čekat neměla :o)
Každopádně jsme se vydali zpět nahoru a tam si znovu řekli, o čem pohádka byla. Vyprávěla jsem příběh a oni doplňovaly podrobnosti. Když šla nakonec Holena s matkou pro jablka, spontánně se Miky zvedl, jako že jde a tak jsme si konec pohádky zahráli. 










Byl čas jít ven, alespoň na chvíli. I když jsme se se Simčou domluvily, že půjdeme na procházku, většina dětí řekla že nechce. A tak se hlasovalo. Bylo to půl na půl, a tak ti co chtěly jít ven, tak šly a ostatní zůstaly ve třídě. Simča jim pak četla, spolu připravily postýlky pro spáče a ten kdo chtěl, pracoval na pomůckách. 
Venku jsme přišli na super věc, na houpačce bylo trošku ledu, v kyblících zamrzl písek, protože byl předtím zmoklý z předchozích dnů. Písek nešel ničím rozbít, i když se o to Matyáš horlivě snažil. 
Při pohledu na zelené malé pískoviště, které bylo prázdné, mě napadlo udělat dětem malou skluzavku...samozřejmě si budou muset počkat alespoň do zítřka. A tak začalo nošení vody. Pískoviště jsem vypláchli, nanosili vodu a Miky vyzkoušel, zda led plave nebo se potopí. Hm, co myslíte, jak to dopadlo :o).




















Po obědě se šlo odpočívat, ale někdo se rozhodl pracovat na pomůckách. Dorotka si vybrala autíčka a netušila, že bude počítat. Zjistila jsem, že pozná číslovky do 5, a tak jsem vybrala příklady, které jsou pouze do 5. 
Matýsek zase pracovat se štětcem a nůžkami. Tvořil svou knížku se jménem. Ale dodělat jí bude muset později, přeci jen je to dlouhé jméno. 

Po svačině jsem se opět sebrali a šli jsme dolů do Montessori herny. Je tam tma a projektor, a tak jsem vzala stínové divadlo a zahráli jsme si pohádku O budce. Děti si pak hrály samy, ani ne tak pohádku jako spíš zkoušely, kdy je stín malý a kdy velký. 

Dnes jsme nestačili ani nic tvořit. Děti budou mít ale ještě příležitost, a pokud se jim bude téma líbit, protáhneme ho i do dalšího týdne. 

Tak hraní zdar :o)


                                                                                                                                        Jana



    



   

Comments