Hrajeme si v Monte centru‎ > ‎Co se dělo‎ > ‎Archiv‎ > ‎2014‎ > ‎

Prosinec

Vánoční besídka - 23. prosince 2014

přidáno: 30. 12. 2014 12:59, autor: Jana Krejsova

Co říct k vánoční besídce? Školka praskala ve švech a všude to šumělo. Bylo to opravdu příjemné setkání a jsem ráda, že jste si udělali čas a přišli, i přesto že na vás doma čekala určitě velká spousta vánočních dodělávek. Doufám, že jste si to užili společně s dětmi. 

Snažila jsem se připravit různá tvoření a aktivity. Vy jste se postarali o mlsné občerstvení, které všem určitě chutnalo. Díky! Pod stromečkem přistálo také pár dárků, které rozbalíme až se vrátíme do školky. 

    
  

Fotky přidám později, musíme je nejdříve zpracovat. 

Všem přeji krásné prožití zbytku tohoto roku a do dalšího přeji, za celý náš tým, jen to nejlepší!

Jana

Kapr - 22. prosince 2014

přidáno: 30. 12. 2014 12:14, autor: Jana Krejsova

Ráno jsme se trošku zpozdily, protože jsme s holkama kupovaly kapra. Na elipse jsme se sešly popovídaly si co se bude dít, zatancovaly a zazpívaly naší oblíbenou koledu. 

 
Děti byly upozorněny, že budeme pitvat kapra, a že je to opravdu dobrovolné se na to dívat. Přesto se do kuchyně nahrnuly všechny. Nejdříve jsme si kapra prohlédly a pořádně popsaly...kde má hřbetní ploutev, zadní ploutev, břicho, podívaly jsme se, zda má zuby a kolik má očí. Podívaly jsme se na žábry a řekly si jak kapr dýchá. I když to byl kapr naháč, přeci jen měl pár šupin. Nabídla jsem je dětem, ale nechtěly. Pak jsem přidala tradiční vyprávění, o tom, že když se šupina schová na papírek a dá se do peněženky, budete mít hodně peněz. Najednou o šupiny vzrostl nebývalý zájem :o). 
Kdo měl zájem podíval se pak do pusy kapra, nabídla jsem, že si mohou si sáhnout, ale myslím, že se našel jen jeden odvážlivec. 
Pak začala samotná pitva. Ukázaly jsme si odkud budu řezat, že je tam řitní otvor...všechny zajímalo co to je a s nadšením se všichni dívaly, odkud to kapr vlastně kaká :o).
Bohužel mi praskla dušička, a tak jsme jí nemohly pouštět a ukázat si tak, jak to vlastně kapr dělá, že plave a neutopí se. Ukázaly jsme si žluč, řekli si, že je hořká a jakou má barvu. Nakonec jsme změřily střeva, tenhle kapr měl střeva 1 m dlouhá. 

Pak se dětí ujala Simča a začaly vypichovat a péct perníčky. Já zatím chystala věci na vánoční besídku. 


   

  


Jak se slaví vánoce v cizině

přidáno: 19. 12. 2014 11:28, autor: Jana Krejsova

Celý týden nás provázely dvě koledy. Jedna je známá a budeme na ní tancovat na vánoční besídce, druhou jsme náhodou našla na Déčku. Zpívají jí zvířátka (lev, žirafa, slon, hroch, bůvol, zebra). Zpívá se na melodii Pásli ovce Valaši. Takže až vám vaše dítko u stromečku zazpívá asi nejoblíbejnější sloku, tak se nedivte, odkud to má :o). 
Tady je:


O vánocích to tak bývá, že se venku brzo stmívá. Tak Ježíšek našel mi skvělé brýle pro šelmi,


Vezmu bílou voskovku, zahrajem si na schovku. Nasněžíli mám tu moc, že nenajdeš mě do vánoc.


Dědeček psal paměti, já je umím zpaměti. Vánoce už slaví svět 2014 let.


Bůvol jako takový spase tuny cukroví. Jenom jedn žije tu, co rád drží dietu.


Když zdobíte stromeček, nelezte na stoleček. Připevním vám na špičku vlastoručně hvězdičku.


Sežral jsem moc cukroví a usnul jsem ve křoví. Pak jsem prospal Boží hod, teď se mi chce na záchod.


Jenom jedno přání mám, všech dárků se ráda vzdám. Ať jsme láskou spojeni, mír a štěstí na Zemi.

Stále pracujeme na dárku pro naše nejmilejší. Ted je zrovna na programu obal a vizitka. Jelikož jsme se rozhodly, že by obal měl být originální a znovu použitelný, abychom nezatěžovaly matku přírodu, každý dostal pytlík, na který vytvořil svou představu. 
Musím říct, že je to náš zatím nejdelší a nejpropojenější projekt ve tvoření co jsme dělaly. Posuďte sami: Nejdřív jsme udělaly dárek, vytvořily jsme štítek s popiskem a ted pracujeme na obalu, který musí schnout i několik hodin, takže je třeba se k němu vracet. Děti to zvládají skvěle :o). 


Čtvrtek

Ráno jsme se sešly na elipse a zazpívaly jsme si naší novou koledu. Miky se nemohl dočkat a už v půlce se dotazoval "A co ta s tím záchodem?!". Eliška se zase vtipně zeptala kolik večerníčků je 2014 let (večerníčky jsou naše časové měřítko, aby děti měly odhad jak dlouho daný úsek trvá). 
Opět jsme si zatancovaly Zelená se louka a nakonec se domluvily, na repertoáru besídky.

Pak jsme si chvíli sedly a začaly si říkat, jak se slaví vánoce v Americe a v Itálii. Nakonec naše rozprava sklouzla k našim vánocům a jídlu. Každý řekl co doma mají na štědrý večer. Byly to samé dobroty :o)
Děti pak dostaly úkol, aby postavily krb a komín, zatímco se budu převlékat za Santu Clause. Děti se samozřejmě chodily dívat a byly moc pobavené, hlavně tím velkým břichem. A protože se mi nezdálo teď ty rozjuchané děti usadit, aby se jen dívaly, tak jsem z nich udělala sobi, kteří táhnou sáně. Projely jsme se po školce, trénovaly strany, kam se zatáčí a také pozornost na "hyjé" a "prrr". Nakonec se Santovi podařilo dorazit ke komínu, skočit do něj a dát dárky pod stromeček. 
Pak jsme si sedly (já se tedy ještě opět převlékla) a začaly si povídat o La Befaně. Měla jsem v úmyslu, aby si děti zase zahrály s tím, že jim příběh nejdřív převyprávím. Ale děti se rovnou zapojily do vyprávění, a pak už to jelo samo :o). 

A příští týden už jsou vánoce. Moc se těším až Vás uvidím na besídce :o)

                                                                                                                    Jana




 

Čekáme na vánoce

přidáno: 15. 12. 2014 13:01, autor: Jana Krejsova   [ aktualizováno 18. 12. 2014 7:33 ]

Tento týden nás bylo ve školce opravdu pomálu. Rýma, kašel a angína řádí opravdu hodně, a tak by se dalo říct, že nás bylo jak do mariáše. 

Každý den děláme náš nalepovací adventní kalendář. Tentokrát jsme si začaly povídat o číslech, a tak jsem na elipsu přinesla berušky a přiřazovaly jsme daný počet k jednotlivých číslům. Taky jsme spočítaly kolik prstů máme dohromady, a to na rukou i na nohou. Nakonec jsme spočítaly kolik máme bobíků.
Celé týdenní tvoření se točilo okolo výroby dárečku pod stromeček. Vánoce jsou o radosti z dostávání, ale i z dávání, a tak jsme vymyslely i malý dárek, který děti mohou dát pod stromeček. 

        
Ve čtvrtek s námi Emmička oslavila své 5. narozeniny. Tak ještě jednou vše nejlepší! Děti se poté vrhly hned do vyrábění darů pro Emmičku. Dostala papírové kabelky, obrázky a různě zabalené dárky. 

      

Dopoledne jsme ještě tvořily andílka a nechala jsem děti, aby uplatnily svou fantazii a použily různý materiál. Bylo krásné pozorovat co koho baví. Kryštofa bavilo natírat andílka velkým štětcem, míchat barvy a neustále přemalovávat jednu barvu přes druhou. Adinu zase bavilo malovat si ruce a obtiskovat je kolem andílka. Eliška využila hodně materiálu a ukázala nám zase další možnosti, které nás ani nenapadly :o)

        
    

A protože jsme nestihly jít dopoledne ven, tak jsme šly po obědě. Parádně jsme si to užily, děti milují dělání bahno, a tak máme na zahrádce spoustu mělkých děr...někde se ta hlína musí vzít :o). A tak pro změnu jsme si zahrály na silničáře, co asfaltují díry. 

   

A ještě než den skončil, došlo i na zdobení vánočního stromečku. Vzala jsem to ale netradičně. Zdobilo se jen barevnými mašličkami...procvičovaly jsme uzel a tkaničky. Kačka udělala asi svou první :o)

         

   





                                                                                                                                                            Jana






Přišel k nám Mikuláš, spusta andělů i čertíků - 5. prosince 2014

přidáno: 5. 12. 2014 13:34, autor: Jana Krejsova

Dnes nastal den "M" nebo-li den Mikuláše. Ráno jsme se Zuzkou dorazily do školky, a tam už to vřelo. Děti se nemohly zastavit, byly natěšené, vzrušené, netrpělivé, rozesmáté. Simča si vybrala masku anděla, protože jí prý děti zakázaly jít za čerta. Když jsem jim ve čtvrtek řekla, že půjdu za čerta, potichu říkaly "nenene". Ale jejich výzvy jsem ted neuposlechla. 

Ještě jsem se narychlo doupravila, namalovala se a nejen sebe. Při malování jsem si ze sebe dělaly legraci, dělaly jsme na sebe obličeje, vyplazovaly jazyk. Prostě jsem chtěla, aby děti měly jistotu, že jsem to já a ne čert, který by je odnesl. Musela jsem pak sejít ještě na chvíli dolů, ale když jsem odcházela, tak děti už seděly kolem elipsy a čekaly. 

Vrátila jsem se a zazpívaly jsme si Hola hou, dobrý den. V písničce se volají děti do kola...ale já žádné děti okolo sebe neviděla, takže jsme zpívaly ještě jednou, s tím, že jsme dokola volaly andílky, Mikuláše a čertíky. 

Pak jsme přinesli náš pekelný kotel s ohněm, okolo kterého jsme si chtěli zatančit. Nakonec jsme zjistili, že nás je tolik, že se k elipse nevejdeme a museli jsme se stěhovat do jiného prostoru. Chytili jsme se za ruce, a protože tam byli i mladší sourozenci, tak jsme nejdřív zatancovali Kolo, kolo mlýnský. Pak přišl na řadu tanec Pásla ovečka...ale v polovině zazvonil zvonek a já slyšela, jak někdo volá "Jsou tu nějaké děti?" Mikuláš byl tu. Děti se nahrnuly k brance a čekaly. Mrňouskové stály na špičkách, aby byly vyšší než zeď a oči měly na stopkách. Mikuláš přišel, ale u vrátek uviděl Kubíka převlečeného a dokonale nalíčeného za čerta. Mikuláš se ho lekl a utelk pryč. Museli jsme ho volat a ubezpečovat, že to jsou jen masky a že se mu u nás nic nestane. 
(Vtipné je, že když některé děti slyšely, jak Mikuláš volá, říkaly: "To je Martina!" :o). Když pak Mikuláše viděly, slyšela jsem: "Má pusu jak Martina", někdo už suveréně prohlašoval, že je to Martina.)

Od vrátek jsme se přesunuli k pohovce, na kterou si Mikuláš sedl (cestou ztratil svou čepici, nebo nevím jak to mám nazvat, a tak si jí už nenandaval). Chvíli jsme si povídali, a pak jsme Mikulášovi řekli, že jsme si pro něj připravili tanečky. Mikuláš okamžitě vyskočil se slovy: "Hurá, bude se tancovat, to mám rád!" a začal mírně vykopávat nohy do vzduchu. Následovala tedy Čertovská polka, mazurka a Skákal pes. 
Když jsme se opět posadili, Mikuláš požádal dospělé muže, aby došli dolů pro pytle s dárky. Nastalo nadělování. Děti si chodily pro dárky bez strachu a úplně uvolněně. Možná některé s údivem. 

Nakonec jsme si s Mikulášem ještě zazpívali písničku, po které se Mikuláš rozloučil a odešel. U branky jsme na něj volali "Ahoj, nashledanou, good bye!" :o)

Musím říct, že pro mě to byl nejkrásnější Mikuláš v mém životě. Plný pohody, radosti a zážitků :o)

                                                                                                                                                                                                                                                  Jana
PS: fotky dodám později, naštěstí fotil tatínek Matěje, takže dokumentaci máme :o). Díky, Danieli!

Připravujeme se na Mikuláše - 1. prosince 2014

přidáno: 5. 12. 2014 12:57, autor: Jana Krejsova

Kvůli nemoci jsem tento týden byla ve školce až od úterý. Děti už byly natěšené na Mikuláše a připravovaly jak třídu tak sebe. 

Úterý

Hned ráno jsme dodělaly mraky, na které jsme nalepily ještě vatu, a pak je zavěsily místo planet nad elipsu. Max nejdřív protestoval, aby se planety sundavaly, ale po informaci, že se zase po vánocích vrátí na své místo, řekl: "No tak dobře, ale po vánocích, jo?!" :o) Původní myšlenka byla, že na ně přiděláme ještě vločky, ale to by měl Mikuláš problém se svou výškou.
Hned po angličtině jsme vyrazily ven. Oblékání je teď ale zdlouhavé, a tak čas strávený na hřišti je pak o něco kratší. Přesto si to však děti dokážou užít. Tentokrát jsme hrály na rybičky a rybáře. 
Po obědě jsme pak začaly tvořit vločky, dělaly bambule na ocas čerům nebo jen tak pro pobavení. 

Středa
Ve středu se pak šlo do muzea v Kralupech na výstavu loutek a hraček čertů. Podrobnější info může poskytnout Simča nebo Dennis, já se bohužel zúčastnit nemohla. 

Čtvrtek

Ve čtvrtek jsme se sešly na elipse v hojném počtu. Zopakovaly jsme si, kdo chce za koho jít a pak si řekly, kde bydlí andělé, čerti a odkud je vlastně ten Mikuláš. Snažila jsem se dětem vysvětlit co pro nás tyto tři postavy symbolizují, ale nevím, zda se mi to povedlo :o)
Nacvičovaly jsme, jak dělá čert...bll, bllll. Procvičily si jazyk a mimické svaly. Prostě byla to legrace :o)). Pak jsme si řekly jak dělají andělé. Děti řekly, že andělé jsou potichu a létají. Obklopilo mě krásné ticho a mávání dětských křídel. 
Přišla řada na nacvičování tanců pro Mikuláše, chtěly jsme ho potěšit. První byla Čertovská polka (velmi úspěšná), pak mazurka Měla babka a nakonec Skákal pes, kterou si děti vybraly a udělaly jsme na ní vlastní choreografii. 

Pak následovala procházka, opět oblékání. Zuzanka říká: "Mami, to oblékání je opravdu otrava!" Ale venku si to užijí a jsou šťastné.


Po návratu na nás čekal oběd a pak se šlo spát. Když děti spí, jsou jako andílci. Je krásné se na ně dívat, je to lepší než televize :o)


Dopoledne jsme vzaly krabici a začaly tvořit pekelný kotel. Odpoledne jsme na něm dodělávaly pekelný oheň. Malování na velkou plochu děti moc baví. Kolem kotle s ohněm se bude tancovat na elipse, až přijde Mikuláš.

          

                                                                                                                                                                                                                          Jana


1-6 of 6