Hrajeme si v Monte centru‎ > ‎Co se dělo‎ > ‎Archiv‎ > ‎2014‎ > ‎Prosinec‎ > ‎

Přišel k nám Mikuláš, spusta andělů i čertíků - 5. prosince 2014

přidáno: 5. 12. 2014 13:34, autor: Jana Krejsova
Dnes nastal den "M" nebo-li den Mikuláše. Ráno jsme se Zuzkou dorazily do školky, a tam už to vřelo. Děti se nemohly zastavit, byly natěšené, vzrušené, netrpělivé, rozesmáté. Simča si vybrala masku anděla, protože jí prý děti zakázaly jít za čerta. Když jsem jim ve čtvrtek řekla, že půjdu za čerta, potichu říkaly "nenene". Ale jejich výzvy jsem ted neuposlechla. 

Ještě jsem se narychlo doupravila, namalovala se a nejen sebe. Při malování jsem si ze sebe dělaly legraci, dělaly jsme na sebe obličeje, vyplazovaly jazyk. Prostě jsem chtěla, aby děti měly jistotu, že jsem to já a ne čert, který by je odnesl. Musela jsem pak sejít ještě na chvíli dolů, ale když jsem odcházela, tak děti už seděly kolem elipsy a čekaly. 

Vrátila jsem se a zazpívaly jsme si Hola hou, dobrý den. V písničce se volají děti do kola...ale já žádné děti okolo sebe neviděla, takže jsme zpívaly ještě jednou, s tím, že jsme dokola volaly andílky, Mikuláše a čertíky. 

Pak jsme přinesli náš pekelný kotel s ohněm, okolo kterého jsme si chtěli zatančit. Nakonec jsme zjistili, že nás je tolik, že se k elipse nevejdeme a museli jsme se stěhovat do jiného prostoru. Chytili jsme se za ruce, a protože tam byli i mladší sourozenci, tak jsme nejdřív zatancovali Kolo, kolo mlýnský. Pak přišl na řadu tanec Pásla ovečka...ale v polovině zazvonil zvonek a já slyšela, jak někdo volá "Jsou tu nějaké děti?" Mikuláš byl tu. Děti se nahrnuly k brance a čekaly. Mrňouskové stály na špičkách, aby byly vyšší než zeď a oči měly na stopkách. Mikuláš přišel, ale u vrátek uviděl Kubíka převlečeného a dokonale nalíčeného za čerta. Mikuláš se ho lekl a utelk pryč. Museli jsme ho volat a ubezpečovat, že to jsou jen masky a že se mu u nás nic nestane. 
(Vtipné je, že když některé děti slyšely, jak Mikuláš volá, říkaly: "To je Martina!" :o). Když pak Mikuláše viděly, slyšela jsem: "Má pusu jak Martina", někdo už suveréně prohlašoval, že je to Martina.)

Od vrátek jsme se přesunuli k pohovce, na kterou si Mikuláš sedl (cestou ztratil svou čepici, nebo nevím jak to mám nazvat, a tak si jí už nenandaval). Chvíli jsme si povídali, a pak jsme Mikulášovi řekli, že jsme si pro něj připravili tanečky. Mikuláš okamžitě vyskočil se slovy: "Hurá, bude se tancovat, to mám rád!" a začal mírně vykopávat nohy do vzduchu. Následovala tedy Čertovská polka, mazurka a Skákal pes. 
Když jsme se opět posadili, Mikuláš požádal dospělé muže, aby došli dolů pro pytle s dárky. Nastalo nadělování. Děti si chodily pro dárky bez strachu a úplně uvolněně. Možná některé s údivem. 

Nakonec jsme si s Mikulášem ještě zazpívali písničku, po které se Mikuláš rozloučil a odešel. U branky jsme na něj volali "Ahoj, nashledanou, good bye!" :o)

Musím říct, že pro mě to byl nejkrásnější Mikuláš v mém životě. Plný pohody, radosti a zážitků :o)

                                                                                                                                                                                                                                                  Jana
PS: fotky dodám později, naštěstí fotil tatínek Matěje, takže dokumentaci máme :o). Díky, Danieli!
Comments