Hrajeme si v Monte centru‎ > ‎Co se dělo‎ > ‎Archiv‎ > ‎2014‎ > ‎

Únor

Voda - 24. února 2014

přidáno: 24. 2. 2014 13:39, autor: Jana Krejsova   [ aktualizováno 27. 2. 2014 11:58 ]

Dnes byla na pořadu voda, měla jsem spoustu plánů. Například, že budeme dělat pokusy, ale bohužel to dnes nevyšlo. Okolnosti mě donutily přijít později, a tak nebyl na přípravu dostatek času. Takže dnes nejsou ani fotky. Něco zkusím nafotit ještě přes týden a postupně to sem přidám. A pokusy uděláme během týdne. Děti se mohou těšit i na zmrzlinu, kterou budou se Simčou vařit.

Přemýšlela jsem dlouho jak toto téma uchopit, aby to děti bavilo. Nakonec jsem přišla na příběh, který dětem představí koloběh vody. Vymyslela jsem pohádku o dvou kapičkách, Voděnky a Vodíska, kteří cestovali po světě, chvíli byli nahoře v oblacích a za malý moment zase dole na zemi, v řece, moři nebo se změnili na sněhovou vločku, kterou pak rozpustilo slunce. 
S dětmi jsme si pak zahrály na takové kapky, nejdříve jsme byly moře plné vln, pak jsme se vypařily do vzduchu a vznikl mrak, který poletuje po obloze. A nakonec jsme spadly jako dešťová kapka zpátky na zem. 

Pak děti chvíli pracovaly na pracovním listu, který jsme s sebou přinesla. Počítaly kapky, rybky ve vodě, kytky, které rostou kolem rybníku a vybarvovaly. Každý to uchopil trošku jinak a bylo zajímavé sledovat různý postup. Nejhezčí na tom ale bylo sledovat spolupráci dětí. Emička se ptala, jak se píše číslo 5. Tak jsem jí to ukázala, pak přišla Bebe a prý zda umí 4..."To nakreslíš L, a pak tam uděláš takhle čárku a je to 4." No úžasné, to mě nikdy nenapadlo :o) Eliška se pak přidala a ukazovala další číslice. Já jsem už potřeba nebyla. 

Protože bylo opět krásné počasí, vyrazily jsme ven. Tentokrát však jen na naše malé hřiště a ten kdo chtěl, šel se mnou do lesa. V lese jsme viděly první sněženky a také spoustu berušek, které se vyhřívaly na sluníčku. Že by tu už bylo opravdu jaro? 
S dětmi jsme vylezly až na vrch kopce, chvíli si tam pobyly a pak zase frrr dolů po zadku. Samozřejmě, ten kdo chtěl. 


Odpoledne jsme pak tvořily kapky, myslela jsem, že děti nakreslí do kapek obrázek nebo-li "Co kapka viděla". Každý to zase pojal trošku jinak. Eliška se dokonce dost rozčílila nad tím, že nemůže dělat to co ona chce. Dalo mi hodně práce vysvětlit, že může, když chce, že já jen měla jinou představu, ale že vůbec nikomu nebude vadit, že její obrázek bude úplně jiný. Hlavně že s tím ona bude spokojená.

A tak den opět utekl jako voda :o). 

Jana

PS: Tohle jsem zapomněla dát do minulého týdne, pokochejte se tedy nyní. 



Čtvrtek 27. února 2014

Dnes jsem se zdržela ve školce. Na elipsu jsem pak vzala rolovací abecedu a pytlík s předměty. Každý si vytáhl jeden předmět, řekl co to je a sám nebo společně jsme ho přiřadily k písmenku, na které začíná. 

Pak se děti rozešly a začaly pracovat. Nina začala stavět s hnědými schody a růžovou věží krásnou stavbu, ale nestačila jsem si jí vyfotit, i když jsme se domluvily, že to uděláme, až bude hotová. Snad příště. Každopádně tady je pár dalších fotek.

    

Představte si, že si naši mazlíčci jedí vlastní střechu nad hlavou! Je asi vážně moc dobrá :o)


Sněhulák - 17. února 2014

přidáno: 17. 2. 2014 12:34, autor: Jana Krejsova   [ aktualizováno 17. 2. 2014 12:41 ]

Věřte, nevěřte povídaly jsme si o sněhulákovi. Počasí na to ale vůbec nevypadá, je spíše jaro. Včera jsem dokonce viděla první sněženky a kočičky.

Na elipse jsme si zazpívaly písničku z minulého týdne o ročním odbobí, zacvičily si na básničku a pak jsme se rovnou daly do toho sněhuláka...tedy sněhuláka. To byla pouze moje představa, že nakreslíme jednoho velkého na velký papír. Děti sice slyšely moji myšlenku, ale jejich plán byl úplně jiný. A tak se na onom velkém papíru objevila spousta sněhuláků. Každého jsme podepsaly, protože jejich tvůrci na ně byly právem pyšní.

A protože bylo tak hezky, rozhodly jsme se, že půjdeme co nejdříve ven. A tak na další zdržování nebyl čas. Domluvily jsme se (se Simčou), že půjdeme na vzdálenější hřiště u Mikovic (bývalé dopravní hřiště, starousedlíci určitě tuší :o)). Děti byly nadšené a musím říct, že jsem je ještě nikdy neviděla stát u vrátek tak rychle jako dnes.

Cestou jsme musely zdolat pár silnic, podívaly jsme se na kachny na potoce. Původně jsem je chtěly i nakrmit, ale bohužel jsme housky zapomněly ve školce. Tak příště. 
Na hřišti už byla školka, která s hřištěm sousedí. Rozšířily jsme tedy dav. Kubík J. si užíval na klouzačce, celou dobu nedělal nic jiného. Některé děti se přidružily k "cizincům" a bylo pěkné pozorovat, jak se navzájem domlouvají, starají se o sebe a hrají si spolu, i když se předtím nikdy neviděly.
Nakonec přišel čas odejít. Adélka to špatně nesla a na tvářičce se objevila slza. Ach jo, příště bereme oběd s sebou :o).

Odpoledne se pak četla pohádka Krtek a sněhulák. A tvořily jsme...co jiného než sněhuláka :o). To jsem zapomněla vyfotit. Ale nebojte, pokud nemáte už výtvor doma, můžete se na něj podívat ve školce. Hrdě tam vysí a zpříjemňuje nám naší třídu.

Před svačinou jsme si hrály. Někdo se převlékal, někdo pracoval na pomůckách. 

Celý den pak byla ve třídě rozložená pomůcka, kterou jsme vytvořily pro měsíce v roce. Kolem slunce jsou misky, v nich korálky a šňůrky. Každý měsíc má svůj počet korálků, přičemž korálky představují dny v měsíci. Bylo úžasné pozorovat, jak se děti na pomůcce střídají, korálky navlékají a zase sundavají ze sňůrky. 


Pokud jste byli minulý nebo tento týden ve školce, určitě jste si povšimli velké změny...u elipsy je cosi divně žlutého s oranžovo-červenými skvrnami. To je Slunce. V březnu chystáme velké téma planet, a moc se těšíme, co řeknou děti na to, že poletíme do vesmíru.

Den opět uplynul rychle, ale byl krásný a ještě k tomu prozářený sluncem.

Jana




  


Roční období - 10. února 2014

přidáno: 10. 2. 2014 11:47, autor: Jana Krejsova   [ aktualizováno 11. 2. 2014 6:36 ]

Po svačině jsem přišla na elipsu a tam nikdo nebyl. Všechny děti si tak nějak pracovaly a dělaly svoje věci. Obvykle to vypadá tak, že jsem poslední (kvůli úklidu v kuchyni), kdo na elipsu přijde. Tak jsem si tentokrát mohla zazpívat "Hola hou" písničku, abych děti svolala. 

Začaly se trousit postupně, ale nakonec jsme byly všichni. Připravila jsem si pro ně písničku, která se týká ročních období a tak jsme zpívaly a hrály na hudební nástroje. Děti dobře vědí, že je nyní zima, má být sníh, po zimě přijde jaro, léto a pak podzim. Mají dobře zmapováno, co se kdy děje. 
I když dnes jsem také zaslechla: "Zima, jaro, léto, podzim a Velikonoce" :o)

A co je to vlastně rok? Jak to jen vysvětlit. Uprostřed elipsy jsem...nebo vlastně moji malý pomocníci...předpřipravily slunce s paprsky, na kterých jsou jednotlivé měsíce napsány a ke každému paprsku pak přiřadily obrázek. Na elipsu jsem nalepila lepenkou čáru, která představovala přechod ze starého roku do nového. Všichni jsme si stouply za sebe a každý si čáru překročil a obešel jednou elipsu. Přitom jsme si říkaly názvy měsíců a druhé kolo pak počítaly do dvanácti.

Pak přišla na řadu výtvarnější část. Na větší papíry děti kreslily věci, činnosti, které patří k jednotlivým ročním obdobím. A nakonec vybarvovaly obrázky, které ležely u paprsků slunce. Ty pak měly za úkol nalepit do správného políčka u daného ročního období. 
Jejich výtvory se nyní kocháme na naší síti u schodiště. Udělejte si čas, zastavate se a podívejte se také :o).

  


Děti si v mezičase přípravy na odchod ven udělaly vlastní školu. Eliška šla dnes k zápisu, takže víme odkud vítr asi fouká :o)

  

Po elipse jsme šly ven. Tentokrát všichni. Šly jsme přes naše hřiště do lesa, který postupně zvelebujeme...čistíme. Je to kopeček, ale děti si užívají jeho zdolávání, a pak následné klouzání po listí dolů. 

Po vycházce byl, jako vždy, oběd, a pak odpočinek. A poté tvoření. Ten kdo chtěl si mohl (a bude moci po celý týden) vyrobit strom v jakémkoliv ročním období. Také si děti mohou vytvořit celý rok, a to vybarvením 12 obrázků, které byly na elipse, a jejich nalepením na dlouhý papír. Získávají tak přehled o čase, jak je dlouhý, v jakém období se co dělá apod.

Příští týden máme téma sněhuláka. Bohužel bez sněhu. Ještě že máme tu vatu :o)



Jana             


Tohle dělala Eliška v úterý, když přišla do školky :o) Celkem dost dětí se dívalo, tak snad budou vědět jak na to a přidají se.

   


           

Omluvte, prosím, kvalitu fotek. Děláme co můžeme, ale ty děti se neustále hýbou :o)




Asie - 3. února 2014

přidáno: 4. 2. 2014 13:16, autor: Jana Krejsova   [ aktualizováno 4. 2. 2014 14:14 ]

Další úžasný den za námi. 

Dnes jsme si představily další kontinent, a to Asii. 31. ledna se v Asii slavil nový rok, trošku jsme si připomněly, jak se slaví nový rok u nás. Nejvíce děti vzpomínaly na ohňostroj.
Na mapu světa jsme rozložily všechny světadíly (malé i větší ostrovy k nim patřící jsme vynechaly) a zazpívaly si písničku: "Jižní Amerika, severní Amerika, Afrika, Evropa, Asie. Vzpomeň na Austrálii, vzpomeň na Antarktidu, jižní Amerika, severní Amerika, Afrika, Evropa, Asie." - pokud budete chtít, rádi vám ji zazpíváme také :o)

Už před nějakým časem jsme braly Evropu a severní Ameriku. Proto jsme nejdřív rozmístnily památky a zvířata z těchto dvou komod. Naposledy jsem udělaly Asii. V Asii jsme si asi nejvíce povídaly o pandě. Řekly jsme si, že umí lézt po stromech a okusovat bambusové listy. Dále jsme si povídaly o Velké čísnké zdi, kterou jsme pak dětem ukazovala na fotkách (pouze na telefonu, bohužel, ale našly jsme kousek, který by pasoval na náš malý model. 

Do školky jsem přinesla dvě věci na tvoření. Lampión a vějíř. Dala jsem dětem vybrat, co chtějí dnes dělat. Vějíř byl lákavější :o), a jelikož ho chtěly dělat hned, tak jsme je uklidily a šly vyrábět. Čas plynul tak rychle, že byl najednou oběd a my neměly čas jít ani ven. 

Naštěstí po obědě vykoulo sluníčko, a tak ten kdo chtěl, šel na zahrádku. 

Určitě také víte, že máme ve školce naše mazlíčky: Žanetu (králík), Lucku (morče mamka), a pak ještě náš nejnovější přírůstek Honzík (morče taťka). Všechny děti je milují a chtějí je krmit a chovat. Na chování se pak vytváří dlouhá fronta, ve které se vyplatí čekat :o) 

S napjetím pozorujeme Lucku a očekáváme, kdy jí začne růst bříško. Všechny děti se těší na malá morčátka. Pokud budete mít zájem o dalšího menšího strávníka doma, řekněte si. 


Odpoledne byl pak čas na pomůcky. Terezka ovládá první písmenka ve slově, a tak jsme si chvíli zahrály. Přidala se i Kačka. 

  

Po čtvrté hodině tam zbyla tahle partička :o)


Hrály jsme hru...já bubnovala a oni podle rychlosti bubnování buď chodily pomolu nebo běhaly. Když bubnování přestalo, změnily se v nehybné sochy. Velká legrace, hlavně rychlé bubnování a nebo úplné ticho.

  
            běžím                              jdu pomalu                 stojím jako socha    


 
                                                                     a další socha


Jana



1-4 of 4