Něco o Montessori

O čem je Montessori?

 

Dítě se dle Marie Montessori rodí jako souhrn potencialit, kterým je třeba umožnit se rozvinout. Montessori pedagogika vychází z praxe, Marie M. nejdříve děti pozorovala, dávala jim podměty (pomůcky) k procvičování svých dovedností. Na základě těchto pozorování, studie, učinila pak projekt, který se stal světoznámým a dodnes velice uznávaným.

V České republice je Montessori metoda brána stále jako alternativní, ale v západní Evropě a jiných státech světa je to běžná metoda přístupu k dětem. V této metodě se především uplatňuje partnerský přístup k dítěti, který mu dává prostor se vyvíjet, vytvářet pravidla, uplatňovat svoje nápady, zkrátka se podílet na rozhodnutí, které se týkají také jeho. Vytváří se tak jeho sebedůvěra, kompetence, sebeúcta a odpovědnost za sebe a své činy vůči společnosti.

Vývoj dítěte sestává z mnoha senzitivních období, kdy se danou činnost učí neuvěřitelně snadno. Nejdramatičtější vývoj dítě prožívá od narození do svých 6ti let, kdy senzitivní období po sobě mohou následovat nebo se překrývat. Dítě si během tohoto období procvičuje určitou dovednost. Procvičováním zlepšuje dovednost a to se ukládá v mozku, odkud se zkušenost vynoří, kdykoliv je jí zapotřebí. Dítě tuto aktivitu vyvíjí tak dlouho, dokud není jeho vnitřní touha naplněna. Někdy senzitivní období může trvat dny jindy měsíce. Je-li tato fáze vývoje přehlédnuta, vyžaduje pozdější osvojení daného tématu mnohem větší námahu a není tak přirozené.

Když se dítě nachází v senzitivním období, projevuje se u něho tzv. polarizace pozornosti, kdy se pekelně soustředí na prováděnou činnost a vyrušování bere s velkou nelibostí. Měli bychom mít na paměti, že časté vyrušování není vůbec žádoucí. Vyrušování může vyústit v pozdější nemožnost soustředit se na danou věc, nechuť dokončit jakoukoliv činnosti nebo úkol.

Ruka je nástrojem ducha – vše co projde člověku přes ruce je vtištěno do paměti mnohem hlouběji, než když člověk získá o předmětu nebo tématu pouze informaci. Osaháním, vyzkoušením jak daná věc funguje, se dítě učí rychleji a komplexněji. Marie Montessori vyvinula spoustu pomůcek, které dětem umožní získat dané informace.

Tyto pomůcky jsou rozděleny do 5 kategorií:

Praktický život – aktivity všedního dne – tyto aktivity se týkají především malých dětí, které si osvojují dovednosti všedního života, jako nalévání mléka, krájení zeleniny, mazání chleba, prostírání stolu, přesýpání, vážení, úklid apod. "Pomoz mi, abych to dokázal sám" je jedním z hesel "Montessori pedagogů". Kompetentnost dětí k činnostem běžného života, kdy se nezávisle obsluhují samy, utváří pevný základ jejich sebeúcty na celý život.

Smyslová výchova – už z názvu vyplývá, že se do hry zapojují smysly. Cvičení sluchu, chuti, hmatu a ostatních dává dítěti poznat mezi hlasitým a tichým, hořkým a sladkým, 10 cm a 1 metrem. Děti si vše zkouší a pojmenovávají, takže je zde spojený i rozvoj jazyka.

Matematika, geometrie – a opět je to o uchopení a pochopení.  S pomocí pomůcek a cvičení s  nimi si děti vytváří reálnou představu o obsahu, povrchu a jiných výpočtech. Zrakem a hmatem mohou zjistit, jak velký rozdíl je mezi jednotkami, desítkami, stovkami a tisíci. A to tím, že si na to sáhnou a mohou to přepočítat. Opravdu to funguje! Když jsme se učili sčítat a odečítat, bylo nám povoleno používat prsty. To je jedna z pomůcek, které nám příroda dala a je zcela v Montessori stylu :o). Dítě začíná používat abstraktní mysl až kolem 8. roku věku. Pro malé školáčky není tedy zrovna jednoduché učit se pouze z obrázků v knížkách.

Jazyk – v raném věku jde o tvorbu jazyka, dítě nasává slova, slovní spojení a věty a nakonec je samo začne používat. Je to velký zázrak. Senzitivní období pro psaní a čtení nastává v předškolním věku (4. a 5. roce). Dítě se této dovednosti neučí, přijímá jí s lehkostí a zvídavostí, kterou dospělí už jen těžko chápou. Jazyk ale není jen o psaní a čtení, jde o vytváření slovní zásoby, kterou dítě bude používat po celý svůj život.

Kosmická výchova – vše je propojené, vše je na sobě závislé. Že se Země točí, nastává den a noc, léto a zima. Pomocí projektů a daných pomůcek děti mohou zjistit jak vše funguje, jak je vše provázané a přitom si mohou utvořit představu o velikosti, vzdálenosti a jiných vlastnostech. Zkrátka vše si krásně prožít.

 

Vývoj dítěte se nejlépe rozvíjí v připraveném prostředí, které obsahuje dostatek inspirujících podnětů a pomůcek, které děti využívají v souladu se svým aktuálním senzitivním obdobím. Rodič a učitel zde hrají velikou roli. Svým pozorováním mohou dítěti připravit prostředí a pomůcku, kterou zrovna potřebuje. Každá pomůcka je ve třídě zastoupena pouze jednou. Dítě se učí čekat, respektovat tempo a prostor druhého nebo si najít alternativní činnost.

Dalším pozitivem pro dítě je, že ono rozhoduje čím se bude zabývat, jak dlouho, kde a jestli sám nebo s kamarádem. To opět dává dítěti odpovědnost za svoji činnost a její ukončení. 

Děti se učí ve věkově smíšených třídách, kde mají šanci uplatnit svojí sociální roli a pomoci nebo si nechat pomoci od dalšího dítěte. Z vlastní zkušenosti vím, že předaná zkušenost, rada nebo informace od vrstevníka je přijatá mnohem lépe a rychleji než od dospělého. Samy děti rády pomáhají druhým, je to jejich přirozenost a síla (motivace), kterou z toho čerpají je nenahraditelná.

Toto je pouze stručný popis Montessori pedagogiky. Pokud byste se chtěli dozvědět více, můžete navštívit náš seminář nebo si přečíst nějakou publikaci Marie Montessori a jiných jejích příznivců. Doporučenou literaturu k tomuto tématu a respektující výchově najdete u úseku "Literatura".